Následující veršíky nebo texty jsou názornými příklady toho, jak je nutné nejen dodržovat a vkládat na správném místě mezery mezi písmeny a slovy ve větách psaných, ale tyto pauzy správně vyslovovat ve slově mluveném, aby nedošlo k mylnému porozumění. Ale ani to nemusí někdy stačit, pokud vyslovené měkké i tvrdé i/y znějí stejně.
(V hádankářské terminologii se hříčky se shodnou posloupností znaků nazývají „shodovky“.)

Je štěně, kdo si hraje,

a toho já mám rád.

Ještě někdo si hraje,

když nechce se mu spát.

Tak pošli posly s osly,

čeká na ně král!

Tak pošli posli s osly,

když nemohli dál.

Hádej, co zrak večer vidí?

Měsíc, hvězdy, srdce lidí.

Hádej, co z rakve červi dí?

Že brzy daj' se do lidí.

Jak tvůj zrak večer vysvětlí,

že lezou z rakve červi světlí?

Opět děvče rve večer šat svůj otřepán.

O pět děv, červe, večer šat svůj otře pán.

Lovci kulí vrženou

šelmu večer zaženou.

S bundou v pase staženou,

šel mu večer za ženou.

Pod palmou chudý koumáku,

podpal mouchu dýkou máku.

Podpal mou starou sám

pod palmou starou sám.

Než ukáže Nina záda,

sama řekne, co má ráda.

Nešuká ženina záda,

neb to nemá vůbec ráda.

Líbal dámu zavilou.

Možná dá mu za vilou.

Líbal dá mu za vilou. (Oba jsou ze 4% menšiny.)

Budeš u kata ťukat.

Bude šukat a ťukat.

V pískovně si večer chlastal,

ohýnek rozdělal z třísek,

Zmožen zaspal — slejvák nastal,

zasypal ho v noci písek.

     Cipísek, poslyšte lidé zlatí,

     nahý šel hrát si na písek,

     a když si ulevil — nemaje gatí —,

     zasypal hovno Cipísek.

Čápi žáby hledají,

ve vodě se rousají.

Z pijavic dech se tají,

ve vodě serou, sají.

Ryby už mně neberou.

Neberou mně. Vážně.

Ryby už mě neberou.

Neberou mě vážně.

„A přijďte zítra svěží“,

řek’ pánu dentista.

On vskutku přišel s věží —

— Byl to přec šachista!

2. 11. uctíváme dušičky zesnulých. Prací.

2. 11. uctíváme dušičky zesnulých prací.

     Poznámka k předchozím dvěma řádkům: Smysl vět na prvním řádku, ani věty na řádku druhém není 100% jednoznačný. Ty na prvním řádku většinou každý pochopí tak, že slovo „prací“ je v 7. pádě (tj., že dušičky zesnulých uctíme prací), ale mohlo by být i v pádě 2. (kdyby práce měla dušičku, kterou uctíváme). A větu na druhém řádku každý zpravidla pochopí tak, že se jedná o ty, kteří zemřeli následkem práce; mohlo by se ale též jednat o práce, které již zesnuly (a tedy jejich dušičky, které uctíváme).

Ze šupin peníze

ti bídu zastřou,

ti, co je nemají,

ti bídu zas třou.

     Peníze ze šupin

     bídu jen zastřou,

     kdož spadnou do hlubin,

     ti bídu zas třou.
     (Použito v http://sweb.cz/VladaSpada/POEZIE/LEGRACKY/SPEKULANTSKE/Kapricku-nevinny.htm)

A další příklad, kdy neznalost pravidel psaní tvrdého a měkkého i/y se může velice zrádně vymstít:

Zurčí voda z potoka:

Větve ze mne skryj!

Nadechni se zhluboka,

ústy si mne pij.

     Komu narost skoro metr

     jeho mužný kyj,

     stáhne trenky, zvedne svetr,

     ústy si mne pyj.

Nač ti lidé prachy střádaj’?

Oběživo ti tak milují.

Že se snacha s tchýní hádaj’?

Obě život i tak milují.
Proč na bulvár denně chvátaj’?
Obě živo ti tak milují.

Využití homonyma „vesel“ a dvojího významu slovesa „pustit se“ jsem využil ve veršovaném komentáři jedné politické aféry

Penězi sporného původu

radostně děvám šustil:

Takhle se zarábí milión!

     Za cílem vesel se pustil.

…

Celý komentář a druhý význam „vesel se pustil“ vizte na:
http://sweb.cz/VladaSpada/POEZIE/LEGRACKY/AGITACNI/Na-vratkem-sedis-na-clunku.htm

On tře batoh lesní cestou
(po cestě ho vláčí).
On třeba tohle sní cestou
(když pocestě svačí).

Prudil Vencu ve Slivenci,
Venca si šel pro vesla
— jedna rána vesly Venci —
hned mu čelist poklesla.

Těším se, že odlabu tě,
vysochám si z tebe labuť,
těším se, že od labutě
přitiskne se šíje na hruď.

     Na www.epika.cz byla vyhlášena soutěž na téma vytvořit dílko, které dává smysl a přitom použít následujících 15 slov: „lenochod, bručoun, kotva, mandelinka, červený, koberec, koberec, klipsna, botaska, sáňkovat, vidlička, seno, dalekozraký, telefonovat, autobus, létat“, a to v jakékoliv tvaru. Vytvořil jsem 15 shodovek, smysl bohužel dávají jen některé (měl jsem na to jen měsíc)…
     Samotné shodné sekvence jsou zvýrazněny modře, případně zeleně, je-li jich v jedné sloce více. Zadaná slova pak červeně, případně hnědočerveně, vyskytuje-li se zadané slovo vícektráte.

Len, och, odér omáčky má,
len, och, odbarví vodou.
Lenochod éro, máčky má,
lenochod barví vodou.

O, bručoun cihlu choulí pusou. Dí:
Obruč o unci hluchou lípu soudí.

Železný poklad, ty tvrdá hlavo,
fanatik o tvou hlavu rozbil,
když u dveří tě chtěl.
Tvůj Fana asi smyslů pozbyl...
Fana ti kotvou hlavu rozbil,
prý udeřit tě měl.

Za každý hustý nor mandelinka, červe, nám ručí.
Zakaž dýhu, stý Normande, linka červená mručí.

Natočila klip o něze,
její klip s něhou sledují...
S klipsnou hude pro své kněze,
její klipsně housle dují...

Botaskou lem i prokope
bota s koulemi, Prokope!
Nebo ta bota s kanadou?
Ne, bota botaska nad „ou“!

Doluští. Hlásá: „ ‚ň‘ kovat nejde,
háček mu vždycky, upadne“.
Dolu štíhlá sáňkovat nejde,
odmítá snášet muka dne.

Valda-cvalda
Pozvala cvaldu na oběd děva.
Sisa koberec Valdovi nedá.
Že cvalda chrápe — už od oběda,
si sako bere, cvaldovi nedá...

Zlobí David Lička,
nechce nosit trička...
Zlo, bída, vidlička
schovaj‘ se pod víčka...

Kněžna miluje léta erotická...
seno teskně žně připomíná...
A že je kněžna sklerotická,
se notes kněžně připomíná.

Sisa koberec olétá...
Je to však dáma těžká.
Že zima je jak Sněžka,
si sako bere, co létá.

Daleko z Rakouska premiant o ní napsal:
„Dalekozrakou s kaprem i Antonín. A psal:
„Daleko z Rakouska premiant o ní napsal:...     ...“ ...“

Červe, nástup, i Dita tě zabije!
Červená stupidita tě zabije.

Z nenadání, ze tmy, z pusta,
čistě jen tak, z gusta,
spadla na mě těžká busta.
Au! To busto bolí!
          Plnou vahou čtyři tuny
          skončil jízdu v polích,
          propích všechny čtyři gumy...
          Autobus to bolí.

Tele, Efo? Nu jebati! Po skoku máš, a tak dál‘s‘ kák a jebej koně, stojí.
Telefonuje Bati poskoku Máša. Tak dál skákaje, bejk o ně stojí.
_________________
 
Prémie:
(slouží jen jako další ukázka možností naší mateřštiny)

Nebo ta s kozami řve: „Třeba nikam nespěchám! Jde to pitvat u nás!“
Ne, botasko, zamiř ve Třebani, kam, nespě chám, jde topit vatu, nás...

Tuhle noc hodně mýdla — beru mašli!
Tuh‘ lenochod němý, dlabe rum a šli.

Zebře hulen o chodidlo uzené...
Ze břehu lenochod i dlouze, né?

Zebře, hurá, David Lička záda píchá...
Ze břehu ráda vidlička záda píchá...

Červená stupidita se trapičkou sťala.
Červe, nástup, i Dita setra pičkou sťala!

________________

Vítr tiše ptá se zemí:
Kterou z vás vysuším a kterou profouknu?
Vítr ti šeptá se zemí:
Tvou lásku vytuším. A tebe — prokouknu!

Štíři si žijí, tlačí se a tísní v houští.
Večer paní zasněná se do něj nahá pouští.
Že paní nahou štípou štíři tísnění,
tak paní na houští pouští řití snění.

Pojedem červenou, nebo šedou?

Že barva je jen pro stáje?

Vizáž je, příteli, téměř vědou;

bez ní i žena prostá je...   (V: „Barva mé tramvaje“ na www.epika.cz)

Děkuji za návštěvu. Jste . čtenářem této stránky.

(Naposledy aktualizováno:  19 . 11.  2007)